Mor byl trvalou součástí života Vídeňanů a od založení města si stále znovu a znovu vybíral své oběti. V Rusku, Francii a Itálii se jí dlouho říkalo „černá smrt“. V německy mluvících zemích se dlouho udrželo označení „velký smrad“.
V průběhu nemoci se vedle vředů a puchýřků objevily hnědé a černé skvrny, které po prasknutí strašně zapáchaly.
Vídeň opět utrpěla zejména velkou morovou epidemií v roce 1679 , která byla stejně jako mnohé předtím zavlečena z Východu. Byla to doba baroka a celý život byl divadlem. Španělská dvorská etiketa, móda s obrovskými obručovými sukněmi a alonžovými parukami, krajkové vesty a jehlové podpatky, až po zdůraznění rozdílů v postavení jednotlivých společenských tříd a stavů.
Na ulicích a náměstích se však od středověku mnoho nezměnilo. Uličky byly stále temné a úzké, částečně nedlážděné a plné „gruben und sümpff“. Bylo vydáno mnoho nařízení vyzývajících k čistotě, na čištění ulic byli najímáni „Kärlerové“, ale po vypuknutí epidemie byl opět vydán závažný příkaz: „Předně, aby se na ulicích a náměstích nevylévala krev, hmyz, rakovina, slimáci, ayrschallen a jiná špína: Stejně tak se nesmí vyhazovat mrtví psi, kočky nebo drůbež na ulici, ale musí se tak či onak vynést z města.“
Zatímco ve středověku bylo mytí těla v lázních pevnou součástí vídeňského života , lidé se zde obávali nákazy syfilidou. To vedlo k oblibě pudru, parfémů a paruk . Blechy a vši se vesele množily . Vznešené dámy nosily pod sukní medové trubičky, v nichž se měli zachytit otravní paraziti. Osobní hygiena dosáhla katastrofálního minima.
Lékaři, lázeňští a léčitelé byli v rozpacích . Předepisovali užívání theriaku (léku obsahujícího 60-80 složek opia, který se ve středověku používal zejména při otravách), prováděli pouštění krve nebo předepisovali potní kúry, žvýkání jalovcových bobulí, vavřínu, česneku, routy nebo užívání směsi síry.
Jednou z mála skutečně účinných metod léčby dýmějového moru bylo chirurgické otevření boulí (bubonů), aby mohl hnis odtékat, což pacientům ulevilo. Pověstným zázračným lékem bylo přiložení napíchnuté ropuchy, která byla předtím namočena ve víně a octu. Ani to však nezabránilo smrti 70 000 až 120 000 Vídeňanů.
Teprve v roce 1894 objevil Švýcar Alexandre Yersin původce moru a brzké zavedení antibiotik učinilo ve Vídni přítrž neustálé hrozbě. Nákazu se však nepodařilo vymýtit. Od Madagaskaru, Konga, Peru až po USA jsou úmrtí na mor a nákazy možné i dnes.
V dětských hrách„Wer fürchtet sich vorm Schwarzen Mann“ (Kdo se bojí strašidla) a„SchwarzerPeter“ (Černý Petr ) je dodnes zpracována hrůza z moru.Další významnou postavou ve Vídni byl„Der liebe Augustin!“ (Milý Augustin !). Der Lieben Augustin“ (Marx Augustin), dudák, který přežil mor díky vínu, humoru a zpěvu.
Tip na cestování v čase: Morová jáma v Time Travel slibuje jedinečný zážitek, při kterém si můžete prožít hrůzy morové epidemie.
