Malování ve Vídni

Tlumeně osvětlený umělecký ateliér s velkým klenutým oknem, které vrhá světlo na roztroušená umělecká díla a stropy. Obrazy spočívají na stojanech a vedle okna stojí židle. Vzory na stropech dodávají tvůrčímu chaosu v místnosti teplo.

Nahlédněte do ateliérů Gustava Klimta a Egona Schieleho a vyfoťte se s nimi osobně. Tři interaktivní fotopointy umožňují pořízení dokonalých snímků.
Seznamte se s nejslavnějšími umělci 20. století: Gustavem Klimtem, Egonem Schiele, Oskarem Kokoschkou, Friedensreichem Hundertwasserem, Ernstem Fuchsem a Gottfriedem Helnweinem. Novou stanici doplňuje stručný přehled tvorby vídeňských modernistických umělců a jejich nejdůležitějších milníků a osobních preferencí.

Černobílý portrét osoby s krátkými upravenými vlasy v obleku a puntíkované košili. Fotografovaný má vážný výraz a je mírně natočen doprava, přičemž jeho tvář osvětluje měkké světlo.
Na obrázku je budova vídeňské Secese. Má bílou fasádu s nápadnou zlatou kopulí zdobenou listy. V pozadí jsou vidět okolní stromy a moderní budovy, v popředí ulice.

Vídeňská moderna (1890-1910)

Kolem roku 1900 měla Vídeň kolem dvou milionů obyvatel, kteří se do hlavního města sjížděli ze všech částí habsburské monarchie. Vídeň byla vždy městem vysoké šlechty a intelektuálů, ale zároveň se každodenní život vyznačoval chudobou a konzervativními strukturami .

Byl to takzvaný „fin de siècle“ - konec století a Vídeň se vyznačovala optimistickým duchem jako nikdy předtím. Do Vídně přicházeli umělci z oblasti hudby, malířství, psychologie, filozofie, literatury a architektury . Umělecká tvorba tohoto období je známá jako vídeňská moderna a za přibližné období se považují roky 1890 až 1910.

Vše, co bylo dříve v říši tradiční, bylo odmítnuto a zpochybněno. Místo toho došlo k trvalým otřesům. Sigmund Freud založil psychoanalýzu a v roce 1899 vyšla jeho kniha Výklad snů. Ta ovlivnila spisovatele a básníky ve vídeňských kavárnách a salonech, kteří se zde scházeli a vzájemně se inspirovali. Na mysl přichází Arthur Schnitzler se svým nejslavnějším dílem „Der Reigen“.

Gustav Mahler byl v té době ředitelem Vídeňské státní opery a významně reformoval její operní program. Malíř a skladatel Arnold Schönberg založil dvanáctitónovou hudbu a Otto Wagner svými secesními stavbami formoval město po architektonické stránce jako nikdo jiný.

V letech 1908/09 zde vystavovali „mladí divoši“, jak se říkalo expresionistům Egonu Schielemu a Oskaru Kokoschkovi. Svým expresivním uměním však občas „znepokojovali“ veřejnost a podle jedné anekdoty prý arcivévoda František Ferdinand komentoval Kokoschkovy obrazy slovy: „Tomu chlapovi bys musel zlámat kosti.“ Na výstavě se objevilo i několik obrazů, které byly vystaveny v roce 1928.

Gustav Klimt, Egon Schiele a Oskar Kokoschka jsou považováni za „tři klasické malíře“ vídeňské moderny. Mezi další světoznámé rakouské malíře 20. století patří Friedensreich Hundertwasser, Ernst Fuchs a Gottfried Helnwein.

Skupina lidí, včetně dětí a dospělých, stojí ve spoře osvětlené klenuté cihlové místnosti. Sledují scénu, v níž muž v černém obleku ukazuje na sochu muže v červeném, která je pravděpodobně součástí historického nebo divadelního představení.

Mozart a Strauss