„Milý Augustin“ (Marx Augustin nebo Markus Augustin) prý skutečně existoval (1643-1685 nebo 1702) ve Vídni. Díky svému houževnatému smyslu pro humor byl dudák Augustin Vídeňanům v době moru velmi blízký. Obecně se mu říkalo jen „milý Augustin“ a tak si ho pamatujeme:
Píše se rok 1679 a zima ve Vídni brzy skončí. Augustin, dudák, byl skromný a prostý člověk, který hrál každý večer v jiném hostinci, většinou v dodnes existující hospodě „Roter Hahn“ nebo v „Gelber Adler“, v pivnici„Zum roten Dachl“ na Fleischmarktu či jinde. Svou dobrou náladou a zdravým vídeňským smyslem pro humor vytváří veselou a bujarou atmosféru, za kterou ho hostitelé rádi rozmazlují.
S přicházejícím jarem však přicházejí do Vídně temné časy, protože ve městě propuká mor a pustoší ho. Během krátké doby jsou zabity tisíce lidí, mnozí prchají, jiní utratí celé své jmění, šíří se zoufalství. Zpočátku se Augustinovi podaří lidi alespoň na chvíli rozveselit, ale když každý musí oplakávat jedno nebo více úmrtí ve svém okolí, lidé zůstávají doma, aby truchlili, nebo ze strachu z nákazy.
Jedné noci se Augustin potácí ulicemi Vídně, je silně opilý, upadne, zůstane ležet a okamžitě usne. Proto si nevšimne, když kolem přijede služebnictvo s pohřebním vozem a naloží ho. Mrtvé naházeli do morové jámy u svatého Ulricha, kde dnes stojí Augustinbrunnen. Když se rozednívá, Augustin se probouzí z hlubokého spánku a je omráčený. Neví, kde je. Připadá mu to divné, když se vidí obklopený hnědými zdmi, bzučícími hejny much a zahalený v příšerném zápachu. Nyní si však uvědomí, že sedí na hromadě mrtvol , a dojde mu, co se stalo.
Z hrůzy a strachu zoufale volá o pomoc, ale nikdo ho neslyší. Pak se chopí dud a začne hrát. Zpívá jednu píseň za druhou, aby překonal svůj strach. Ale teď přicházejí první návštěvníci kostela a diví se, co je to za hudbu, která nepochází z kostela. Podle zvuků se vydají k morové jámě a najdou Augustina . Okamžitě mu pomohou z jámy ven. Považuje se za zázrak, že strávil noc s mrtvými, aniž by ji chytil. Augustin bude žít dlouho v dokonalém zdraví.
Na druhou stranu se říká, že příběh pochází ze středověku nebo že jej přinesl Abraham a Santa Clara ze svého rodného Saska. Ale nikdo to neví…
Augustin je dodnes ztělesněním houževnatého ducha života v tomto městě a toho, že s humorem, vínem a hudbou se dá přežít i to nejhorší. Pravý Vídeňák.
„Žít vesele a umírat vesele, to je ďáblovo zúčtování.“
Tip na cestování v čase: V dnešní restauraci „Griechenbeisl“ se můžete setkat s milým Augustinem. Loutka sedí v jámě u vchodu pod mříží a je ráda, když jí hosté házejí mince.
