Kolik měla Vídeň kolem roku 1900 obyvatel? Proč se všichni hrnuli do Vídně? Jaký konfliktní potenciál se během této doby vyvinul? K čemu byla tato rozmanitost?
Vídeň byla hlavním městem a sídlem habsburské monarchie. Tvořilo ji přibližně 53 milionů obyvatel a 15 různých národů. Císař František Josef I. byl panovníkem, který tento konglomerát různých kultur a jazyků držel pohromadě.
Do hlavního města se sjížděli přistěhovalci ze všech částí nadnárodního impéria. Setkávaly se zde různé náboženské a etnické skupiny a konflikty byly nevyhnutelné.
Sociální poměry dosáhly nejnižšího bodu a prostituce byla na vzestupu. Přistěhovalci byli vykořisťováni pracovními podmínkami liberalismu. Dělníci se proto začali organizovat, vzniklo odborové hnutí a sociální demokracie.
Vídeň měla v té době přes 2 miliony obyvatel a byla čtvrtým největším městem Evropy. Téměř 25 % přistěhovalců pocházelo z Čech a Moravy, necelých 10 % tvořili Židé. Vídeň byla v té době největším českým městem a třetím největším židovským městem ve střední Evropě.
Vídeň se kolem roku 1900 stala také kulturní metropolí Evropy. Vídeňská moderna vytvořila jedinečného ducha optimismu. Město se velmi rozrostlo a vídeňští architekti jako Otto Wagner, Adolf Loos, Josef Hoffmann a Joseph Maria Olbrich se prosadili na národní i mezinárodní úrovni.
Odklon od tradiční architektury a umění našel výraz ve stylu secese. Budova Secese se stala výstavním centrem tohoto nového hnutí a Gustav Klimt jeho předsedou. K nim se připojili Otto Wagner, Kolo Moser, Hoffmann a Olbrich.
Kavárenskou literaturu založili intelektuálové v Café Griensteidl, Café Central a Café Museum. Velkou část svého času zde strávili spisovatelé jako Peter Altenberg, Karl Kraus, Hermann Bahr a mnoho dalších. Lidé si vyměňovali názory a filozofovali.
Sigmund Freud založil koncept psychoanalýzy a znepokojil mnoho lidí svou teorií sexuality a výkladem snů. Arthur Schnitzler se původně stal lékařem a věnoval se studiu hysterie a hypnózy. Později se začal věnovat psaní a ve svých dílech se zabýval sexualitou, sváděním a cizoložstvím.
Intelektuální a umělecká elita se scházela v salonech slavných salónních dam, jako byly Bertha Zuckerkandlová a Eugenie Schwarzwaldová.
V hudební oblasti přinesla atonalita změnu. Arnold Schönberg založil dvanáctitónovou hudbu. Jeho žáci Berg, von Webern a Zemlinsky na něj navázali podle nové kompoziční metody s dvanácti tóny. Gustav Mahler se stal ředitelem Státní opery a zásadně reformoval její program.
Na počátku nového století byla Vídeň centrem špičkové hudby, architektury, malířství a literatury jako nikde jinde v Evropě.
