Svádění mužů bylo její profesí. Stephanie Dorningerová byla velmi hezká děvka, která se ve svém oboru vyznala. Byla považována za nejkrásnější špionku v době císaře Františka I. Pravé dispozice lidí se vždy odhalovaly v jejich nejintimnějších chvílích. Rozhodující činitelé císařovy tajné policie si toho byli dobře vědomi a verbovali další a další kurtizány. Pro dámy z horizontálního obchodu bylo „jmenování do státní služby“ výnosným vedlejším zaměstnáním, protože cílem bylo vystopovat císařovy kritiky a nepřátele, zejména mezi mužskou populací.
Smyslnost s politickým posláním
Císařovi „agenti“ byli přiděleni do podniků, jako byl například Mehllucken, taneční a zábavní podnik. Jednoho večera se krásné Vídeňance dvořil urostlý muž, bankéř. Ta se zamyslela, potřebovala úspěch u svého nadřízeného, šéfa císařské policie. Celý večer mu vyprávěla, jak je císař špatný. On všechno papouškoval. Uprostřed hospody vykřikoval “ revoluce“, “ ať žije Napoleon Bonaparte!“. Policisté v civilu, převlečení za hosty, si jeho chování všimli a řekli Stephanii: „Vezměte hov haknkrajcikměstským hradbám a zahrajte mu milostné dobrodružství.“Stephanie se zasmála. Stephanie Dorningerová nemusela s alkoholem posilněným mužem dělat o mnoho víc. Státní úředníci vzali nebohého muže do vazby.
Krásná špiónka se objevila na večírku před Jeho Veličenstvem císařem Františkem I. „Mám pro vás zvláštní úkol. Má jít do divadla s malířem Antonem Möllhammerem! “ „A co?“ zeptal se. Pravidelně urážel císařskou rodinu. Stephanie se však do malíře zamilovala. Vídeňská smetánka se scházela v Rosenberg’s sche Sälen v dnešní Piaristengasse. Před ní se zastavil mladý muž, byl to Anton Möllhammer…„Steffi, jsi to ty?“Žena se několik vteřin beze slova dívala na svůj protějšek. “ Ne, nejsem Steffi, jsem její dvojče. Steffi se stala slušnou dívkou a odešla do kláštera, protože si tě nemohla vzít. “ zalhala mu. Möllhammer nemohl uvěřit tomu, co slyší, a stáhl se.
Tip na cestu časem: Nízké vchody do domů v Naglergasse, často (Otevře se v nové záložce nebo okně) pod úrovní ulice, byly až do začátku 20. století svědky vinných sklepů. Až do 60. let 20. století si zde také dávaly dostaveníčko noční dámy.
Více informací o smyslnosti najdete v příspěvku na našem blogu: Erotická Vídeň
Editor: Michael Ellenbogen
Zdroje: Czeike, Felix: Der Graben, (Wiener Geschichtsbücher, Band 10), 137 stran, Vídeň, Zsolnay 1972, ISBN:978-3552024014; Welfenburg, Hubert: Die frivolsten Geschichten aus dem alten Wien, 305 stran, Vídeň, Elektra, 1980, ISBN:978-3272070162;Czeike, Felix: Unbekanntes Wien 1870-1920, 22 stran, 44 listů ilustrací, Lucerne, 1998, ISBN:978-3765812170).
