Habsburk se zcela vymyká svému charakteru, ať už svým životním stylem, způsobem oblékání, nedobrovolným bydlištěm a zároveň místem posledního odpočinku. Kdo tedy byl Luziwuzi, jak mu rodina láskyplně říkala, a proč rád nosil ženské šaty?
V každé rodině se najdou outsideři, excentričtí podivíni, černé ovce, a mezi ně můžeme rozhodně počítat arcivévodu Ludvíka Viktora Habsbursko-Lotrinského, zvaného Luziwuzi, nejmladšího bratra císaře Františka Josefa. Jeho ostatky nejsou uloženy v kapucínské kryptě ve Vídni, kde odpočívá většina Habsburků, ale v obci Siezenheim nedaleko Salcburku v prostém hrobě s nenápadným pamětním kamenem s propletenými písmeny LV, zemřel 18. ledna 1919. Nejprve si však osvětleme jeho dětství a mládí a to, jak se vše vyvíjelo. Narodil se 15. května 1842 ve Vídni jako nejmladší syn arcivévody Františka Karla a jeho manželky Žofie. Vlastně to měla být holčička, protože už měli tři syny a mezi tím jedna holčička ve čtyřech letech zemřela. Jako mláděti mu byla dlouho dopřávána jistá „bláznivá svoboda“, protože se rád tlačil do středu pozornosti a chtěl, aby si ho někdo všiml. Byl také známý svým ostrým jazykem. Pravděpodobně si brzy všiml, že je orientován jinak než jeho bratři, a jeho matka to musela také vycítit, protože mu nebyla dána „hygienička“, jak bylo u ostatních mladých arcihrdinů zcela běžné, aby je poučila o životně důležité formě rozmnožování. S Luziwuzi to bylo jiné, běhali za ním pohlední mladí muži, aby se mu nabídli, nebo snad doufali v císařskou odměnu? Už v mládí vášnivě navštěvoval divadlo, operu a balet. Začal také sbírat umělecké předměty, stejně jako mnoho jeho předků. Enfant terrible miloval bujaré večírky, rozsáhlé společenské akce, přehnaně oblečené dámy a pestrou večerní zábavu. Sám se na divadelních prknech objevoval také v ženských šatech. Skandálů přibývalo, bylo slyšet o jistých incidentech na Prater Hauptallee s kočími, o vzrušení v přímořském letovisku Abbazia (dnes Opatija), protože Luziwuzi žil poměrně nenuceně a sebevědomě. Výstavba Ringstrasse a mnoha nových paláců ještě více zvýšila jeho význam. Mladý hvězdný architekt Ferstel postavil pro Luziwuziho na Schwarzenbergplatzu číslo 1 jeden z nejvýznamnějších paláců na Ringstrasse v renesančním stylu. Později se sem přestěhoval spolek vojenského kasina a dnes je také jedním z míst, kde se koná představení Burgtheater „Kasino am Schwarzenbergplatz“. Zde by mohla více než reprezentovat s otevřeným schodištěm, galerií, tanečním a banketním sálem, jídelnou v zimní zahradě a věžovým kabinetem. Dokonce i odtokové trubky záchodů byly údajně vyrobeny z untersberského mramoru. Jenže tam nebyl bazén. Proto se rád dvakrát týdně objevoval ve společnosti svého pobočníka na veřejných koupalištích. To vše samozřejmě tajně, protože v soudní společnosti by to nebylo tolerováno. Co se tehdy v této lázni skutečně stalo, se popisuje v mnoha variantách. Faktem je, že před zraky mnoha svědků dostal pořádnou facku, když drze a bezelstně gestikuloval rukou směrem k pohlednému mladíkovi. Tato událost byla kapkou, která zlomila velbloudí hřbet, a on musel jít za svým nejstarším bratrem, císařem Františkem Josefem. Výsledkem tohoto rozhovoru byla Luziwuziho deportace na zámek Kleßheim v Salcburku. Jakkoli byl ve Vídni neoblíbený, v Salcburku se stal populárním, protože toho pro lidi hodně udělal. Hned vedle zámku Kleßheim se nacházelo státní sanatorium pro duševně choré, kam byl později umístěn a zbaven způsobilosti k právním úkonům. Byl dlouho nemocný a zemřel na zápal plic ve věku 76 let. Pouze jeho neteř Marie Valerie, Sisiina oblíbená dcera, přišla k jeho smrtelnému loži jako jediná Habsburková.
